Český svaz ochránců přírody Bory ZO 66/02

Louka mezi lesy

Na první pohled nepříliš zajímavý a málo pestrý porost až donedávna skrýval překvapení v podobě pozoruhodné kapradiny hadilky obecné. Hadilka je jistě nejzajímavějším druhem této louky. Je zcela nepodobná ostatním našim kapradím. Rostlina je tvořena jediným celistvým listem vzpřímeně vyrůstajícím ze země. Je-li plodná, tvoří ještě jednoduchý klas s výtrusnicemi (viz foto). Obvykle dosahuje velikosti mezi 5 a 15 cm. Je chráněným, silně ohroženým druhem a v kraji Vysočina je nyní známa pouze ze tří lokalit. Její výskyt zde pravděpodobně souvisí s tělesem amfibolitu v podloží. Hadilka totiž dává přednost tzv. minerálně silným půdám s dostatkem vápníku, což kyselé půdy na Vysočině rozhodně nejsou. Zde ale tvoří poměrně bohatou populaci čítající několik set jedinců.

Louka byla několik desetiletí nekosená, což znamenalo postupné mizení citlivějších druhů rostlin a rozpad původních rostlinných společenstev. Asi těžko si dnes představíme louku plnou suchopýru vzpomínanou pamětníky. Dnešní pravdou je, že suchopýr úzkolistý úplně zmizel a neroste tu. Zato se zde rozmohly tzv. expanzivní druhy, které vzácnější, původní květenu vytlačují. Jsou to hlavně třtina křovištní, skřípina lesní, chrastice rákosovitá a také nálet stromů, jmenovitě olše lepkavé.

Hadilka obecná . Foto Pavla Lysáková, 2005.

V roce 2003 bylo na louce obnoveno kosení a vykácena část náletu olší. Od té doby je možné pozorovat pomalou regeneraci rostlinných společenstev. Sílí zastoupení bylin, expanzivní traviny slábnou a ustupují. Patrný je i příznivý vliv na populaci hadilky. Zatím nepravidelně se tu objevují i další chráněné rostliny, a to prstnatec májový (vstavač, „kukačka“) a vemeník dvoulistý. Dříve tu bývaly populace obou druhů početnější, ale pak málem zanikly v souvislosti se zarůstáním louky a také při nešetrném vytahování dřeva přes louku. Příští léta ukáží, zdali pravidelná péče povede k jejich opětovnému rozmnožení tak, jak se očekává.

Velký význam má louka pro obojživelníky. Ne, že by se zde rozmnožovali. Spíše je pro ně vydatným potravním zdrojem. Význam takovéto malé mokré louky může být pro obojživelníky podstatně větší, než hektary odvodněných lučních pozemků: – Trvale vlhký povrch půdy jim umožňuje být aktivní po celý den (nemusejí se schovávat před vysušujícím sluncem) a zejména mladí jedinci tu výborně prospívají. – Porost s mnoha druhy rostlin je domovem mnoha druhům hmyzu, plžů a žížal, tedy hlavní potravy. – V okolí je dostatek úkrytů, i porost sám je dobrým úkrytem a mimo období po seči zde obojživelníky neuvidíme. – Kosení a sklízení louky je k obojživelníkům ohleduplné, takže dochází k minimálním ztrátám.

Pravidelně jsou tu při kosení k vidění: ropucha obecná, skokan hnědý, čolek horský a čolek obecný. Mimo skokana hnědého jde o zvláště chráněné druhy.

Napsal předseda Pavel Kříž, tisk, přečteno 2091x